Takzvaný „screen time“, tedy čas, který děti tráví nad jedním nebo více displeji, jim zabírá stále více volného času. Například v Německu je to u žáků devátých tříd až 7,5 hodiny každý den! Tyto trendy se postupně mohou začít projevovat, a pravděpodobně se projevují, i u nás. Ozývají se přitom hlasy ze strany neurologů, psychologů, sociologů a zástupců dalších vědeckých profesí, že toto nadměrné využívání ICT, tedy informačních a komunikačních technologií, nemusí přinášet jen pozitivní externality. Tento projekt pojednává o této problematice.
Vznik projektu
Tento projekt jsem začal tvořit jako součást své diplomové práce na vysoké škole. Tématem práce bylo využívání volného času dětmi ve věku 9 až 12 let se zaměřením na využívání a případně nadužívání digitálních médií. Těmi jsou myšleny počítače, tablety, mobilní telefony a podobně. V průběhu psaní jsem byl opakovaně oslovován, abych svoje poznatky sdílel s ostatními. Tyto stránky by tedy měly být náhledem do této problematiky.
Vzhledem k tomu, že ve své profesionální činnosti se zabývám tvorbou, a hlavně realizací vzdělávacích programů pro děti, bych se rád zaměřil zejména na ně. Za nejzajímavější a zároveň nejzranitelnější přitom považuji věkovou skupinu od 9 let výše. V tomto věku jsou již děti schopny k digitálním médiím přistupovat zcela samostatně a aktivně poznávají jejich svět. Ti mladší jsou přitom stále součástí vzdělávacího procesu, který se na našich školách snaží moderní technologie do výuky integrovat. Snaží se udržet krok s vývojem v této oblasti a také s požadavky společnosti. Ta očekává, že mládež, opouštějící vzdělávací systém bude v této oblasti zcela gramotná. Bude umět využívat moderní technologie jak v dalším studiu, tak i v pracovním procesu.
Nadšeni z technologií
Stejně, jako ostatní členy dnešní postmoderní společnosti mne přitahují nové možnosti, které nám technologie přinášejí. Přijímáme je někdy s nadšením a někdy s obavami. Výpočetní technika a internet, jako fenomén současné doby, zlepšují naše možnosti komunikace, předávání a uchování informací. Baví nás, pomáhají nám ulehčovat život, řeší za nás problémy, učí nás a zároveň se stávají pro kohokoliv nekonečnou studnicí informací a znalostí. Tento překotný a stále se zrychlující vývoj s sebou přináší mnoho změn do životů nás jedinců i celé společnosti. Gustav Tomek a Věra Vávrová přitom uvádí:
„Společnost se nachází ve zlomu technologické revoluce, kdy hlavní roli hrají IT a data.“
Vycházejí přitom z teorie tzv. Kondratěvových vln, kdy zásadní vynálezy a inovace přicházejí ve vlnách po 40-60 letech a jsou impulzy pro rozvoj technologický i ekonomický.
Po první vlně nadšení však dospíváme k jistému vystřízlivění. Řada sociologů a psychologů a dalších vědců sledujících lidské chování upozorňuje, že využívání moderních technologií má i své stinné stránky. Skrývají se v negativním vlivu na společnost, vývoj jedince, způsobu učení, mezilidských vztahů, způsobu, jakým se dokážeme empaticky vciťovat a podobně. Manfred Spitzer přitom jev, kdy technologie snižují naši schopnost řešit samostatně problémy popsal ve své knize Digitální demence
a dále i v novější knize Kybernemoc.
Lidský mozek přirovnává ke svalu, který se cvičením posiluje. Naopak nadměrné využívání moderních technologií viní ze stavu, kdy se na vlastní mozek stále méně spoléháme a obracíme se na paměť elektronických zařízení. Zanedbávání tohoto posilování pak vede k zakrňování, označovanému jako digitální demence.