Co je to digitální gramotnost?

Domů / Digitální média / Co je to digitální gramotnost?
Co je to digitální gramotnost?

Na rozdíl od digitální demence je digitální gramotnost schopnost technologie využívat efektivním způsobem. Definice digitální gramotnosti původně vzešla z definice gramotnosti literární. Ta požadovala po dané osobě schopnost číst, tedy porozumět a pochopit text psaný za pomoci liter.

Definice – digitální gramotnost

O významné rozšíření literární gramotnosti se v našich zemích zasadila již na sklonku 18. století svými reformami, konkrétně reformou školství a zavedením povinné školní docházky Marie Terezie. V současné době je na ni navazující digitální gramotnost asi nejlépe definována American Library Association (ALA). Ta digitální gramotnost považuje za schopnost číst, porozumět, interpretovat, vytvářet, a dále komunikovat různá sdělení při využití digitálních technologií. Gramotnost vyžaduje schopnost umožňující jednotlivcům dosáhnout svých záměrů, rozvíjet jejich znalosti a potenciál a plně se účastnit dění ve společnosti.

Nutno dodat také to, že digitálně gramotní lidé jsou pak schopni komunikovat a pracovat efektivněji zvláště s těmi, kteří ovládají stejné znalosti a dovednosti jako oni.

E- SKILLS

Znalost digitálních médií (digitální gramotnost) je někdy označována také jako e-skills. Ty pak zahrnují poměrně velkou škálu znalostí a dovedností. Pro plnohodnotné využívání digitálních médií je tedy dobré mít znalosti o tom, jak elektronická média fungují. V tomto ohledu je nutné alespoň povrchní chápání fungování výpočetní techniky. Jakým stylem spolu komunikují jednotlivé komponenty, ale také jak funguje internet a jednotlivé jeho aplikace. E-skills také zahrnují chápání a schopností využití jednotlivých aplikací určených pro zpracování textu, tvorbu tabulek a výpočtů, případně dalších aplikací určených pro administrativu.

Mezi základní schopnosti řadíme práci s informacemi na internetu, tedy jejich vyhledávání, schopnost posoudit jejich relevantnost a věrohodnost, zpracování, archivaci, případně další interpretaci. Digitálně gramotný jedinec by měl být též schopen komunikovat efektivně s ostatními. Měl by být obeznámen se základy online etiky a chápat nebezpečí, kterým je v online světě vystaven. Měl by umět aktivně budovat svůj digitální obraz a online pověst. Tyto dovednosti by pak měly být doplněny i celou škálou mezioborových znalostí, jako je schopnost řešit problémy, znalost cizích jazyků, pravidel online obchodování a podobně.

Velmi významným požadavkem je pak celoživotní vzdělávání, jelikož nové trendy a technologie přinášejí stále nové možnosti a modifikace ve způsobech jejich využívání.

Digitální Česko

Začlenění digitálních médií do nově budované informační společnosti pak předpokládá splnění následujících podmínek:

  1.  dostupnost digitálních technologií
  2.  znalost ovládání zařízení
  3.  znalost a schopnost pracovat s různými aplikacemi na různých platformách
  4.  schopnost posoudit relevantnost a věrohodnost informací

Česká republika přitom podle dokumentu „Digitální Česko v. 2.0“ přitom má v tomto ohledu nedostatky zejména v nedostatku kvalifikovaných pracovníků pro uplatnění na trhu práce. Dále pak v neodpovídajícím stupni vzdělání a odborných znalostí v oblasti digitálních médií a výpočetní techniky. Dalším rozporem pak jsou požadované znalosti ze strany zaměstnavatelů a skutečné znalosti uchazečů, které uchazeči nabyli ve vzdělávacím procesu. V tomto ohledu je nutné počítat i do budoucna s obrovskými investicemi do vzdělávání, zejména do škol. Rychlost generační obměny výpočetních systémů je totiž velmi neúprosná.

České školy a digitální gramotnost

V České republice proběhl v roce 2003 projekt „Internet do škol“ (Indoš), který měl napojit školy na internet a zpřístupnit tak žákům nové prvky výuky. Stupeň vybavení škol se tak zvýšil a v roce 2005 připadalo na 100 dětí ve školách zhruba 9 počítačů, resp. 7,4 počítačů připojených k internetu. Další kolo projektu, již za poněkud pozměněných podmínek, pak proběhlo v letech 2007 a 2008. Výsledkem bylo, že v roce 2011 již bylo množství počítačů na školách 14,7 resp. 14,2 kusů na 100 dětí.

Ač je v současné době vybavení odborných učeben dostatečné, bude se dnes i do budoucna potýkat se zastaráváním této techniky. Dnes je to asi nejvíce patrné na vybavení učeben interaktivními tabulemi. V mnoha případech se setkáváme s tím, že vybavení učitelé používají jen výjimečně, nebo je naopak velmi opotřebené. Dochází pak k situacím, kdy interaktivní tabuli je možné použít jen za vhodných světelných podmínek, neboť lampa projektoru jej již daleko za hranicí své životnosti. Její zobrazovací schopnosti jsou  tak velmi nízké. V mnoha případech si tak žáci odnesou spíše zkažené oči než nové znalosti spojené s využitím nové didaktické pomůcky.

Školy a RVP

Současný školní systém definuje pro základní školy místo osnov jen takzvané rámcové vzdělávací programy. Ty určují výstupy, co by měl žák znát a ovládat daném období školní docházky. Škola sama si pak vytvoří plány výuky (tzv. školní vzdělávací programy) a učitelé tak dostávají určitý manévrovací prostor v tom, co budou žáky vyučovat. Výuka ICT neboli informačních a komunikačních technologií pak může být zařazena do tří ročníků.

5. ročník

Žáci se pak s počítači seznamují v 5. ročníku s tím, že při časové dotaci jedné hodiny týdně by měli umět základní práci s počítačem. Tedy umět počítač zapnout a vypnout, znát jeho části, znát základní aplikace, přihlásit se do systému, umět pracovat se soubory a pamatovat si základní přípony a umět pracovat se složkami. Dále pak RVP předpokládá nabytí znalostí při práci s internetovým prohlížečem, tedy základní vyhledávání a podobně. Žáci jsou přitom obeznámeni se základy etiky a ochrany osobních informací. Následuje seznámení s aplikací Malování, ve které se naučí kreslit jednoduché obrazce, v textovém editoru se naučí pracovat s krátkými texty a osvojí si základy tvorby prezentací.

V tomto ročníku se také seznámí s průřezovým tématem, kterým je „mediální výchova“.

6. ročník

V 6. ročníku pak výuka pokračuje se stejnou časovou dotací. Výuka se týká zejména témat spojených s prací se soubory v síti. Žáci začínají pracovat s elektronickou poštou, učí se základům práce s grafickými programy a prohlubují své znalosti práce s textovými dokumenty a prezentacemi. V rámci osobnostní a sociální výchovy se pak seznamují etikou spojenou s výpočetní technikou, tedy dozví se, co je to legální a nelegální software a je jim představena základní problematika autorských práv. Žáci se učí citovat ve svých pracích autory.

9.ročník

Výuka pak může pokračovat v 9. ročníku. Zde je hlavním učivem zvládnutí tabulkových editorů a prací s nimi. Žáci se také naučí upravovat fotografie, pracovat s mapami a podobně.

V průřezových tématech je pak potřeba žáky seznámit se způsoby, jak kriticky přijímat a hodnotit nalezené texty. I tato dovednost je totiž součástí digitální gramotnosti.

Výuka spojená s ICT je na základních školách opravdu jen doplňkovou záležitostí. V porovnání s objemy ostatního učiva, kdy si mají žáci osvojit opravdu ty nejzákladnější znalosti a dovednosti spojené s ovládáním digitálních médií. Samozřejmě je jisté, že děti se s počítači budou setkávat i jindy ať už ve výuce nebo doma. Bez ohledu na všechny stinné stránky, které digitální média přináší by neměly těmito technologiemi zůstat zcela nepolíbeny. Naopak jejich využití ve výuce dává smysl, zejména pokud se s jejich pomocí děti naučí hledat, vyhodnocovat a zpracovávat informace, které pak předají dál. V tomto případě se jedná o kompetence, které jim budou ku prospěchu po celý zbytek života.

Představa dokonalé digitalizace škol, tedy situace, kdy každé dítě má k dispozici PC nebo některou jeho obdobu, je v dnešním světě již přežitá. Jeden ze skeptiků – Manfred Spitzer uvádí, že i u dětí přichází jistá renesance papírových knih. Nejen, že se z nich lépe čte a jsou šetrnější ke čtenářově zraku, také se do nich dají vpisovat poznámky a jsou zcela nezávislé na dostupnosti elektřiny a podobně.

E-Learning

E-Learning lze přitom vřele doporučit jako doplňkovou metodou. Je vhodný zejména pro doplňování informací při:

  • samostudiu
  • komunikaci s učitelem
  • pro zpětnou vazbu učiteli
  • přípravě a skladování a zdokonalování učebních materiálů
  • drilování učiva

Velkou výhodou je, že student může mít veškeré učivo neustále k dispozici a skrze mobilní zařízení k němu může přistupovat i v časech, kdy by to dříve nebylo možné. Zároveň si student může tempo učení přizpůsobit vlastním možnostem a schopnostem.

Rozdílná může být vhodnost využití e-learningu jak v jednotlivých geografických oblastech, takže to, co je vhodné například v Austrálii nebo v USA se může ukázat jako jen těžko implementovatelné v České republice a naopak. Různá vhodnost této metody se pak může objevit i u jednotlivých oborů a jednoznačně ji nalezneme u různých věkových kategorií.

Využití e-learningu lze tedy obecně doporučit, ale vždy je nutno zvážit, do jaké míry bude vhodné jeho zapojení do výuky, zda nejsou jiné metody nebo postupy pro daný segment studentů vhodnější. Důležité je, aby ve výuce zůstal velmi důležitý moment kontaktu s tutorem. Jeho ztrátu označují studenti jako hlavní nevýhodu e-learningu. Stejně je důležité myslet na fakt, že ne každý vyučující i student je dostatečně digitálně gramotný. Samotná metoda by neměla být překážkou ve výuce a využití e-learningu lze doporučit hlavně v případě, kdy je práce s daným médiem pro obě strany rutinou.