Sebeidealizace: jsme digitálně rozpolceni?

Domů / Digitální média / Sebeidealizace: jsme digitálně rozpolceni?
Sebeidealizace: jsme digitálně rozpolceni?

Na internetu chceme žít svůj lepší obraz. Líbí se nám vlasní dokonalost a uspokojuje nás. Co je to sebeidealizace a jak je to s naší digitální rozpolceností? Proč chceme žít na internetu jiný život?

V minulých článcích jsme se zabývali spíše fiziologickými problémy, jako je obezita nebo poruchy pozornosti nebo poruchy spánku. Nyní se, díky pojmu sebeidealizace, více obrátíme k psychologii a jevům, které jsou spojené s digitálními médii.

V každém z nás je trocha Narcise

Kdo by nechtěl větší dům, rychlejší auto, dokonalého partnera, nebo třeba úspěšné potomky? Opravdu dokonalým jedincem je totiž jen Kocour ze seriálu Červený trpaslík. Ten, když se má setkat s dokonalým protějškem, objeví, že jím není ideální partnerka, ale jeho vlastní klon. Pokud si vytvoříme virtuální profil, který je pro nás lepším odrazem toho skutečného, je náš mozek zaplavován dávkami hormonů, které nás uspokojují. Rádi vidíme, jak se nám daří, to je přirozená lidská vlastnost. V tom spočívá jeden z důvodů, proč se sebeidealizujeme. Navíc je v tom i značná dávka narcismu.

Narkissos
Narkissos natolik miloval svůj obraz, až se mu to stalo osudným a ve studánce, kde se prohlížel se utopil.

Second chance x second life

Pro ty z nás, kteří mají ambice být lepším člověkem, přichází druhá, jednodušší šance v podobě digitálních médií. Tam máme šanci vstoupit a vybudovat si své alter ego. Sebeidealizace přichází ke slovu. Stačí se představit jako dokonale vtipný jedinec s úžasnými potomky, který tráví alespoň polovinu svého času na luxusní dovolené. Vytváříme tak obraz sebe sama, ovšem ve značně idealizované podobě. Je to čistá sebeidealizace. Na sociálních sítích tak nežijeme jiný život, jen zrdcadlový odraz, upravený tak, jak jej chceme vidět. Existují přitom i aplikace, které nám umožňují žít zcela nový alternativní digitální život. Příkladem může být například hra Second Life, kde mají uživatelé velmi široké možnosti vyžití. Více zde ve videu:

Tsunami zpětné vazby

Digitální média se stala zejména díky přítomnosti sociálních sítí ideálním prostorem, kde o sobě a o svém životě můžeme sdílet různé informace. Vzhledem k tomu, že úkolem našich přátel je tyto informace sledovat a hodnotit, otevírá se možnost si na základě této zpětné vazby vybudovat nové lepší já. Svůj sociální status si totiž naplno začínáme tvořit někdy ve věku, kdy vstupujeme do puberty, tedy zhruba okolo věku třinácti let. Zkoušíme nové oblečení, přátele, koníčky a začínáme experimentovat s dospěláckým chováním. Snažíme se vytvořit kolem své osobnosti obraz, který ji bude determinovat v jejím okolí. Od svého okolí dostáváme určitou, často ne zcela zřetelnou zpětnou vazbu. Ne tak v kyberprostoru. Zde se k nám dostává přímo tsunami zpětné vazby. Může nám ukázat cestu, ale může být i velmi nepříjemná.

Který z nás budu lepší?

Výhodou kyberprostoru může být možnost, těchto obrazů vlastní osobnosti vytvořit několik. Na každé sociální síti pak můžete být někým cela jiným. Každá zpětná vazba, která je pozitivní, je velmi povzbuzující a zesiluje naši osobnost a dobrý pocit z ní. Proto postupně začínáme stále více a více bažit po uznání a z tohoto trendu pramení například fenomén fotografií sebe sama, tedy takzvaných selfies.

Nabízí se, že každý zde má možnost utvářet svou virtuální osobnost či osobnosti tak, jak by si sám sebe představoval a často může docházet k jisté sebeidealizaci. Je totiž běžné, že vlastní osobu vnímáme jako kladného hrdinu, paradoxně i v situaci, kdy si daný jedinec musí uvědomovat, že nečiní správnou věc. Pokud si důvody svého jednání před sebou ospravedlní, stává se opět kladným hrdinou. Proto například řada vrahů necítí vinu za to, co spáchali a trest, kterým je společnost odsoudila vnímají jako nespravedlivý.

Pamatujete Xchat?

Uživatel sociální sítě může snadno filtrovat, jaké informace o sobě zveřejňuje. Má tak možnost vytvářet svůj idealizovaný obraz nebo obrazy prezentované veřejnosti nebo alespoň svým přátelům. Vůbec nejvíce se tento jev projevoval při využívání anonymního chatu. Pamatujete například na službu Xchat? Na rozdíl od sociální sítě nehrozilo odhalení v případě, že si uživatel ke svému profilu něco vylhal a proto zde lhali téměř všichni. 🙂

Digitální schizofrenie

Jevu, který vzniká, pokud je naše digitální osobnost odlišná od té skutečné říkáme disociace. Jedná se o podobný jev, jaký můžeme sledovat u schizofrenie, kde se v jednom těle setkávají dvě osobnosti s rozdílnými povahami. Dokonce mohou být rozdílné i fyziologickými změnami, jako je tepová frekvence, rychlost pohybů, koktání a podobně.[1] U někoho tato rozpolcenost může dosáhnout až tak daleko, že na vlně emocí veřejně prohlašuje věci, které by jeho skutečná identita považovala, nebo alespoň měla považovat za společensky zcela nepřijatelné.


[1] HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807-3675-691. S.116